je jako velký shakespearovský hrdina Danny Boyle: Steve Jobs Rozhovor Režisér filmu o jednom z největších vizionářů současnosti vysvětluje, proč se Steve Jobs nedá brát biograficky. PŘEKLAD: RADIM BÁRT | FOTO: PROFIMEDIA Na co jste myslel, když se vám poprvé dostal do rukou scénář Aarona Sorkina? Co vás přimělo film natočit? Když jsem četl scénář, dostal jsem pocit, že bych byl blázen, kdybych do toho nešel. Vyrazil mi dech. Měl jsem pocit, že jsem ještě nic takového nenatočil. Zalíbilo se mi i to, že představoval velkou výzvu. Četl se jako nějaké uzavřené, samostatné slohové cvičení. Zároveň mě obrovsky zaujala postava Steva Jobse, kterého Aaron ve scénáři vytvořil. Je to osobnost, jaká se v některých ohledech podobá skutečnému Jobsovi a v jiných naopak ne. Náš Jobs je jako velký shakespearovský hrdina. Je fascinující, surový a zábavný. Prohlásil jste, že film není biografií ani pokusem o otrocké převyprávění událostí z Jobsova života. Přesto v něm vystupují postavy jeho skutečných kolegů a přátel. Kolik z toho skutečného se dostalo do příběhu? Jsme hluboce vděční za knihu Waltera Isaacsona a tomu, kolik jí autor věnoval času. Ale chtěli jsme, aby se náš film stal něčím jiným. Aaron ho popisuje jako „impresionistický portrét“. Některé nápady očividně vzešly ze skutečnosti, ale samotný film je abstrakce. Děj je složený ze skutečných i smyšlených událostí a rozdělený do tří částí. Ty jsou postavené kolem uvedení Macintoshe na trh v roce 1984, uvedení jeho nástupce NeXTcube v roce 1988 a nakonec iMacu v roce 1998. Šest postav se pokaždé střetne na scéně nějakých čtyřicet minut před představením každého z těchto produktů. To nemá se skutečným životem nic společného, je to přizpůsobená verze skutečnosti. Věnoval jste hodně času přípravě a zkoušení s herci. Každou ze tří částí filmu jste pak točil chronologicky a zvlášť. Jak se to na filmu projevilo? Jedna z mimořádných věcí na tom, jak Aaron píše, je to, jaký má rytmus. Těšil jsem se, až tak uslyším herce mluvit, ale bylo mi jasné, že to pro ně nebude jednoduché. Natáčet chronologicky není ve filmové branži obvyklé, ale příběh díky tomu nakonec získal určitý spád. Herci se mohli soustředit na konkrétní část a na to, jak budou vypadat, znít a působit v urřitém období života svých postav. Mohli si dovolit vzít pauzu a získat odstup. Proč jste se rozhodl točit všechno v San Francisku? San Francisko je Betlémem digitální doby, domovem druhé průmyslové revoluce. Pocházím ze severu Británie, města Manchaster, které proslulo jako kolébka průmyslové revoluce před dvěmi sty lety. A stejně jako tam se i v San Francisku nakupily jeho vlastní dějiny, mýty a pověsti. Nápad točit tam jsem proto okamžitě přijal za svůj. Vždycky doufáte, že dojde k nějaké osmóze a film nasaje aspoň trochu z místní atmosféry. Čím vás Michael Fasbender přesvědčil, že dokáže oživit postavu Steva Jobse? Nikdy jsem nepracoval s hercem, který by podstoupil to, co Michael, nebo by byl stejně dravý a oddaný věci. Ani jednou jsem si nevšiml, že by pokukoval po nápovědě ve scénáři. A to musel každodenně přednášet pasáže jako z Hamleta nebo Krále Leara. Scénář vstřebal způsobem, který nemá nic společného s tím, jak se učíte roli. Nikdy nic nezapomněl. Znal scénář, jako kdyby ho sám napsal, a to jeho herectví propůjčilo takovou sílu, že se se zdálo, že přímo před vámi dokáže tvořit naprosto od nuly. Co byste rád, aby si lidé z vašeho filmu vzali? Doufám, že až film uvidí, uvědomí si, jak se díky tomu, co tato osobnost dokázala, změnil celý svět. Ale taky jakou kvůli tomu musel zaplatit cenu. Navzdory intelektu vizionářského génia si uvědomuje své lidství, teprve když mu dojde, že jeho vlastní tělo je postavené mizerně. Na druhou stranu mám právo říkat, co si o našem filmu myslet, asi tak jako měl Steve Jobs právo vám říkat, na co používat iPad. Každý vypravěč příběhů chce pracovat na něčem půvabném, pokud to jde. Pak to chce ukázat lidem. A to krásné a strašlivé na téhle práci je, že zůstává jenom na nich, co si v tom najdou. „ Je to osobnost, jaká se v některých ohledech podobá skutečnému Jobsovi a v jiných naopak ne. Náš Jobs je jako velký shakespearovský hrdina. Je fascinující, surový a zábavný.