kino / komedie Text Vojtěch rynda | FOTO Aerofilms, profimedia.cz Vojtěch Rynda český filmový publicista Parazit vtipně cizopasí NA SPOLEČENSKÉ NEROVNOSTI parazit Filmová recenze Vojty Ryndy Jednomyslně zvolený vítěz Zlaté palmy na letošním festivalu v Cannes. Obrovský komerční hit v domovské Jižní Koreji. Jeden z divácky nejlépe hodnocených snímků na přehlídce v Karlových Varech. Jihokorejský kandidát na Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film, který má nominaci téměř jistou – ne-li vítězství. Černá komedie Parazit vyvolává nadšení všude, kde ji promítnou. P arazit nastoupil do našich kin poháněný distribučním sloganem „nejzábavnější vítěz Cannes od Pulp Fiction“ – a něco pravdy na tom je. V obou případech jde o třaskavou směs nejrůznějších žánrů říznutou notně černým humorem, kterou ocení nevyhranění diváci i nejsnobštější kritici. Oba filmy mají také velmi nepředvídatelné scénáře spolunapsané svými režiséry a oba jsou zároveň poháněné zcela suverénní režií. Ale zatímco Tarantinův raný majstrštyk se ohlíží do minulosti a kochá se žánrovými klišé, Parazit stojí pevně ukotvený v současnosti. Kim Ki-taek žije v kterémsi dnešním jihokorejském velkoměstě se svou rodinou ve stísněném, tmavém a špinavém sklepním bytě. Už dlouho nemá práci – stejně jako jeho manželka Chung-sook a dospělí potomci, syn Ki-woo a dcera Ki-jeong. Vydělávají si podřadnými nádenickými pracemi jako je skládání krabic na pizzu a žijí prakticky ze dne na den. Až jednou se konečně zablýskne na lepší časy: Ki-wooův kamarád Min-hyuk odjíždí na delší dobu do ciziny a nabídne mladíkovi, aby za něj vzal příležitostný výdělek – doučování dospívající dcery bohatého podnikatele Parka. Ki-woo souhlasí a postupně s sebou do luxusní vily v kopcích nad městem přivede celou svou rodinu: sestra se stane arteterapeutkou Parkova malého synka, otec získá práci byznysmanova řidiče a matka se začne starat o celou vilu jako hospodyně. Žánrová houpačka Nutno dodat, že vychytralá rodinka se do bohaté domácnosti vetře velmi podloudně: nejenže zákeřně odstraní z cesty své předchůdce, ale navíc zaměstnavateli zatají své příbuzenské vztahy. Když Parkovi odjedou na víkendový výlet, celá rodina „služebných“ si ve vile na počest svého úspěchu uspořádá alkoholový dýchánek. Jenže dům v sobě ukrývá nečekané tajemství – a předchozí hospodyně se o ně přijde přihlásit. Zvrat, který přijde zhruba v polovině filmu, se nesluší prozrazovat, ale lze podotknout, že celý snímek posune do ještě černějšího humoru než doposud. Parazit začíná jako sociálně-kritická sonda do nižších pater společnosti, pokračuje coby jedovatá komedie o rodince pěkných vykuků, pak vezme zatáčku do thrilleru – a pokaždé, když se divák uvelebí v křesle jednoho žánru, podtrhne pod ním režisér Bong Joon-ho koberec a zase je všechno jinak. Kdo je padouch a kdo je hrdina? Mistrovsky namíchaný žánrový mix sjednocuje právě rovina společenské kritiky. Kdo je tady „parazit“? Nemajetná rodina, která se z nutnosti a kvůli vlastnímu přežití dopouští zákeřností, nebo rodina na opačné straně ekonomického spektra, která se chová povýšeně, nadřazeně a nabobsky a vlastně si trochu toho „vykořisťování“ zaslouží? Divák drží palce Kim Ki-taekovi a spol., protože od nich se film odpichuje, ale zároveň vůči jejich počínání nemůže nemít výhrady. Luxusní prostředí navíc někdejší nuzáky rychle zkazí a povedená rodinka se u Parků doma začne brzo chovat podobně zpychle jako zaměstnavatelé. A když začne téct krev, povahy všech zúčastněných se ukážou v plné nahotě. Společenskou kritiku, dokonce s politickými přesahy, upletenou ze zdánlivě nesouvisejících žánrů a rozbíjející hranici mezi artovým filmem a velkolepou popcornovou podívanou si Bong Joon-ho vyzkoušel už několikrát – nejpamátněji v nedoceněném filmu Mutant (2006). I v něm se poněkud svérázná rodina musí semknout dohromady, aby čelila vnějším okolnostem, tentokrát obrovskému zmutovanému ještěrovi, který unesl nejmladší dcerku. V Parazitovi režisér vypráví umírněněji a pochopitelně i bez velkolepých akčních scén s těžkotonážní obludou, ale žánry se mu daří spojovat možná ještě plynuleji. Bong Joon-ho v minimalistické zkratce představí obě rodiny a po většinu času se pohybuje v pouhých dvou prostředích – rodinných obydlích. Zejména v modernistické vile ze skla a betonu ve spolupráci s kameramanem (Hong Kyung-pyo) přesně pracuje s prostorem, posunuje v něm postavy jako po šachovnici a až geometrickým způsobem znázorňuje vztahy mezi nimi. Co všechno znamená název filmu Herci v čele s režisérovým oblíbencem Kang-ho Songem (vedle Mutanta hrál Bong Joon-hovi v anglicky mluvené sci-fi Ledová archa nebo thrilleru Vzpomínky na vraždu, známe ho třeba i z Nebohé paní Pomsty) přesně trefují komplexnost charakterů: ty nejsou stejně jako v reálném životě ani „hodné“, ani „zlé“, ale stávají se funkcí společnosti, která jimi hýbe právě jako režisér před kamerou. Bong Joon-ho například poznamenal, že role domácího učitele je jedním z mála způsobů, jak by lidé z tak odlišných sociálních prostředí jako Parkovi a jejich protihráči mohli v dnešní Jižní Koreji vůbec přijít do dlouhodobějšího kontaktu. Parazit není vypjatě angažovaným dramatem, jež by divákovi namáčelo čumák do loužičky společenských problémů. Je lehkou a zároveň jistou rukou vyprávěným příběhem, který nepřestává ani na chvíli bavit a překvapovat – a zároveň jakoby jen tak mimochodem ukazuje, jak doširoka rozevřené jsou nůžky mezi společenskými vrstvami v dnešní kapitalistické společnosti a k jakým koncům to může vést. Film se do mysli skutečně zavrtá jako parazit: když všechna legrace skončí, najednou zjistíme, že nám pořád pevně vězí v hlavě a že se k němu v myšlenkách nemůžeme přestat vracet. Parazit režie Bong Joon-ho scénář Bong Joon-ho, Jin Won Han Herecké obsazení Kang-ho Song, Seon-gyoon Lee, Yeo-jeong Jo, Hye-jin Jang, Woo-shik Choi, So-dam Park, Seung-min Hyeon, Hyun-jun Jung… Délka 132 min. V kinech: od 3. října / Hodnocení: Pozitivní Pro přehrání videa se připojte k internetu