kino / dokument Text Vojtěch rynda | FOTO Artcam Vojtěch Rynda český filmový publicista Umění je sprosté slovo, říká Helmut Newton Helmut Newton: Nestoudná krása Filmová recenze Vojty Ryndy Sto let od narození je dostatečný důvod k oslavnému filmovému pomníčku. A skoro sedmnáct let od úmrtí zase dostatečný časový odstup ke kritickému zhodnocení celoživotního díla. Dokument Helmut Newton: Nestoudná krása jde spíše první cestou, ale samozřejmě se nemůže vyhnout ani kontroverzím, které jednoho z nejvýraznějších módních a portrétních fotografů provázely. M isogyn. Laciný provokatér. Kýčař. Mezi feministkami a ctiteli vysokého umění nemá fotograf Helmut Newton (1920–2004) nejlepší pověst. To ale nic nemění na tom, že se jeho portréty žen dávno vepsaly do kolektivního popkulturního povědomí a zná je od pohledu i laik, který netuší, kdo je vytvořil. A ať už se člověku líbí, či nikoliv, jen těžko lze popřít, jak kreativně a zároveň podvratně Newton pracoval se zobrazováním (často nahého) ženského těla, se svým stěžejním tématem vztahu mezi sexem a mocí a s žánrem módní fotografie jako takové. Žánrově vzato je film Helmut Newton: Nestoudná krása dokumentem posmrtným, nezastíraně oslavným a poskládaným zejména z takzvaných mluvících hlav. Hlavní aktér v něm promlouvá jen prostřednictvím archivních záběrů, ale o to víc se mluví o něm; a protože na kameru vypovídají hlavně osobnosti, které s Newtonem spolupracovaly a měly k němu vztah, je vyznění snímku důvěrné a pozitivní. (Osobním přítelem Newtona byl ostatně i režisér snímku Gero von Boehm.) Na fotografa vzpomínají zejména ženy, které mu stály před objektivem, například herečky Charlotte Rampling a Isabella Rossellini, zpěvačky Grace Jones a Marianne Faithfull a samozřejmě řada modelek: Claudia Schiffer, Sylvia Gobbel, Nadja Auermann a další. Všechny se shodují na tom, jak profesionální, šarmantní a zejména vtipný Newton byl – a je to právě fotografův smysl pro humor, který působí daleko podvratněji než nějaká nahota. Zlaté šedesátky Jak ve filmu vysvětluje Isabella Rossellini, Newton na portrétní scénu vstoupil ve velkém v 60. letech, kdy mu hrála do karet sexuální revoluce a odtabuizování nahého těla. Přesto se herečka podivuje nad tím, jak snadno Newtona módní průmysl ve své době přijal: už tehdy měly jeho snímky temný spodní tah nejednoznačnosti, nebezpečí, nejasné hrozby. O dekádu později fotograf v módních magazínech zobrazoval ženy v pozicích a kontextech, jaké toto médium do té doby neznalo. Tím, že nechával modelky pózovat s velkými a agresivně působícími psy, v temných uličkách, s noži či v podivně zborcených pózách, překračoval nejen normy módního průmyslu, nýbrž i společenské konvence. Newton módu sexualizoval prostřednictvím až výhružně sebevědomých a exhibicionistických femmes fatales a zdůrazňoval tak spojení sexu s mocí a nadvládou, která pro něj dále souvisela i s motivem politiky, financí či dekadence. Helmutovy kořeny Von Boehmův dokument dopátrává kořeny Newtonovy estetiky proti proudu času ve fotografově dospívání v meziválečném Berlíně. Dokládá Newtonovu fascinaci Výmarskou republikou, kdy v umění i ve společnosti vládla nebývalá volnost, i nevyhnutelné ovlivnění nastupujícím nacistickým uměním – zejména prostřednictvím geniální fotografky a filmařky Leni Riefenstahl, která oslavu krásy lidského těla bohužel spojila s podporou Hitlerova režimu. Dojde na historky o tom, jak malý Helmut chodíval šmírovat lidi do hotelů nebo na plovárny, na jeho inspiraci reportážními snímky z novin i na jeho učednická léta u průkopnické fotografky Elsie Neuländer Simon řečené Yva. Snímek dále vypráví, jak se Newtonovi, pocházejícímu z židovské rodiny, podařilo na poslední chvíli uprchnout před nacismem, jak na nějakou dobu zakotvil v Austrálii, jak začal spolupracovat s magazíny Vogue a Harper's Bazaar a jak se z něj po štacích v Londýně a v Paříži nakonec stal dokonalý světoobčan, který od 50. let trávil každou zimu s milovanou manželkou June ve slavném hotelu Chateau Marmont v Hollywoodu. Životopisné peripetie se v dokumentu plynule prolínají se stěžejními tématy; vedle souvislosti mezi sexem a mocí k nim patří i otázka, zda Newton ženy před objektivem ponižuje, nebo zda naopak vyzdvihuje jejich sílu. Naplno zazní obvinění z degradace žen hlavně prostřednictvím esejistky Susan Sontag, která Newtonovi v diskusním pořadu ve francouzské televizi v roce 1979 vmetla do očí, že je misogyn. Newton se tehdy bránil, že ženy upřímně miluje, což potvrzují i výpovědi zmíněných hereček, modelek a dalších aktérek. Přestože se Newton sám označuje za voyera, kterého nitro nebo duše absolutně nezajímají, Marianne Faithfull, Charlotte Rampling a další ženy se vyznávají z toho, jak fotograf dokázal zachytit jejich pravé já. Vrcholným výrazem jeho obdivu k síle žen je pak série diptychů z roku 1981, na nichž je čtveřice modelek oblečená ve stejných pózách jednou v elegantních byznys kostýmcích a jednou nahá, jen na podpatcích. „Smyslem je, že silné ženy vlastně nepotřebují haute couture, šperky ani oblečení. Jsou silné i nahé,“ vysvětluje modelka Sylvia Gobbel. Šokovat a bavit Když Newton v archivních záběrech vypráví, srší mu z očí rošťáctví. Provokoval rád, ale ne samoúčelně, nýbrž s nakažlivým klukovským gustem. Sám sebe popisoval jako „zlobivého kluka, ze kterého vyrostl anarchista“. Když nafotil šperky značky Bvlgari tak, že je narafičil na vykuchané a rozcapené kuře, byl z toho klient znechucený, ale šlo o jednu z nejoriginálnějších a nejvtipnějších reklam široko daleko. „Ve fotografii pro mě existují dvě sprostá slova: umění a dobrý vkus,“ sděluje pak Helmut Newton ve filmu své krédo. S jistým alibismem tak předem maří pokusy o kunsthistorické zhodnocení svého díla – a dokument Nestoudná krása se o ně naštěstí ani nesnaží. Je láskyplným ohlédnutím za tvůrcem, jenž zanechal nesmazatelnou stopu v dějinách fotografie i ve vzpomínkách lidí, se kterými spolupracoval. Helmut Newton: Nestoudná krása REŽIE Gero von Boehm SCÉNÁŘ Gero von Boehm HERECKÉ OBSAZENÍ Charlotte Rampling, Isabella Rossellini, Catherine Deneuve, Grace Jones, Marianne Faithfull, Claudia Schiffer… DÉLKA 93 min. V kinech: od 17. září / Hodnocení: Pozitivní Pro přehrání videa se připojte k internetu