kino / Mysteriózní Kamil Fila český filmový recenzent a kritik www.jestevetsikritik.cz Zabití posvátného jelena recenze ještě většího kritika Kamila Fily Text kamil fila | FOTO Film Europe Poslední dvě dekády nás řečtí filmaři zásobují velmi divnými filmy, až se u nich ujala nálepka „divná řecká vlna“. Tři pilíře tohoto stylu – nepříjemně vtíravé obrazy, odcizení hrdinové a absurdní dialogy – jsou odrazem světa, v němž věci přestávají dávat smysl. Řecká společnost, která se vlivem ekonomické a politické krize potácí na okraji kolapsu, nejspíš ani nemůže produkovat tradičně vyprávěné oddechové snímky. Tedy, jistě nějaké vznikají, ale do zahraničí, jako zpráva o stavu mysli řeckých obyvatel míří ty filmy, v nichž se rozpadají základní pravidla komunikace a jakékoli další pilíře jistot. V podání asi nejslavnějšího tvůrce této generačně spřízněné skupiny, 44letého Yorgose Lanthimose, se ona podivnost nejčastěji stáčí k černému humoru. Už jeho první slavný film Špičák (2009), v němž otec terorizuje svou rodinu zavřenou v jedné vile a zakazuje jim ji opouštět, protože venku propukla údajně jakási apokalypsa, obsahoval šílené scény incestu, trhání zubů a podobně, a přitom člověku u těch hrůz a utrpení cukaly koutky, protože se postavy chovaly jako bezduché loutky. (Rým byl záměr…) Za Špičák byl Lanthimos dokonce nominovaný na Oscara. Publikum pak zcela zmátnul dalším snímek Alpy o skupince lidí, kteří se řídí patnácti zdánlivě nahodilými pravidly – takový Klub rváčů, kde se čeká na Godota a lidé se mlátí po hlavě kuželkami („Když se to zbarví bíle nebo modře, tak je to dobré, když červeně, tak je to špatné.“). Svou poetikou se mu podařilo okouzlit i hollywoodskou hvězdu Colina Farrella, který hledá výzvy, jak hrát pořád jinak. A ve sci-fi podobenství Humr pak ztvárnil zcela odosobněně a dojemně trapně muže, který se proviní proti zákonu, že lidé mají žít v páru. Jako smutný single skončí v hotelu, kde si musí do měsíce najít novou partnerku, nebo ho promění ve zvíře podle jeho výběru. Při pokusu o útěk se pak dostane do lesů, kde žijí zběhové, kteří nepoužívají běžný lidský jazyk a naopak se nepárují. Farrella spolupráce s Lanthimosem zjevně bavila, protože letos měl v Cannes premiéru jejich další společný počin nazvaný Zabití posvátného jelena. Film opět balancuje na pomezí žánrů, tentokrát mezi osudovým dramatem, psychologickou studií, nadpřirozeným hororem a komediálním úletem. Kardiochirurg jménem Stephen Murphy se tu zaplete s dospívajícím klukem Martinem, o němž později vyjde najevo, že je synem pacienta, který tomuto doktorovi zemřel při operaci. Zdá se, že Martin má jakési supranaturální schopnosti, které způsobí, že jak Murphyho dcera tak i mladší syn smrtelně onemocní a on si musí vybrat, koho z nich nechá žít. Zápletka jako z antické tragédie, ostatně k ní odkazuje i název snímku, jenž pochází z konce hry Ifigenie od starořeckého dramatika Euripida. Tak jako v Humrovi měl Farrell skvělou partnerku Rachel Weisz, nyní s ním na plátně manželský pár tvoří Nicole Kidman. S tou se stejný rok potkal už při natáčení historického dramatu Oklamaný a víceméně jen přešli z jednoho placu na druhý. (V Cannes pak Oklamaný dostal cenu za režii a Jelen za scénář.) Kidman je opět dokonalá jako ledově chladná mrcha, zároveň její výkon trochu připomíná to, co předváděla v erotickém snímku Spalující touha, kde hrála po boku svého tehdejšího manžela Toma Cruise. Zde se v ní pod udržovaným upjatým povrchem skrývá mnohem více zloby a ven se dere potměšilé našeptávání. Farrellova postava se v průběhu děje ukazuje jako stále zoufalejší slaboch, který nedokáže čelit žádné z harpyjí, které ho hodlají týrat a vysávat. Mladičký Barry Keoghan se svou zvláštní fyziognomií připomínající pubertálního Roberta De Nira s Downovým syndromem, působí coby nemluvný Martin hodně strašidelně. Oproti předchozím Lanthimosovým filmům zlo a ohrožení nevychází z nitra postav (jako ve Špičáku), není to ani systém (jako v Alpách a Humrovi), je to něco vyloženě transcendentálního, božského – tedy nevysvětlitelná rána shůry. Proč by měl Stephen trpět a s ním i celá jeho rodina? Proto, že byl u operace opilý? Ale copak by na to nestačila světská spravedlnost? Proč musí přijít do styku s monstrem a zjistit, že monstrem je i jeho nelítostná manželka a v monstra se mění i děti, které spolu soupeří o to, kdo bude u rodičů oblíbenější? Pocit nesmyslnosti a bezbrannosti tu je esenciální, ani sebevětší Stephenova snaha dát věci do pořádku nebo alespoň pochopit jejich řád, ztroskotává, a on se jen musí podřídit pravidlům, které za něj určil někdo jiný. Lanthimos od počátku pracuje skvěle s napětím. Vypadá to totiž, že Stephen má s Martinem nějaké homosexuální pletky a snaží se uplácet různými dárky jeho mlčenlivost, pak to působí, že Martinovi jde hlavně o to sehnat své opuštěné mámě nového partnera, k čemuž je ochotný rozvrátit i jinou rodinu. Ale nakonec všechny pokusy o vysvětlení padají a zůstává tu čistokrevná hrůza z toho, že hlavní hrdina má zabít jedno své dítě, jinak umřou obě. Nikdy nevíme, jestli si Lanthimos nedělá legraci z oné pomyslné duchovní výšky, zda nepodkopává naši důvěru ve vznešeno, když nám zároveň ukazuje zoufale přízemní a trapné pokusy hrdinů uniknout svému „osudu“. Zabití posvátného jelena není klasický horor. Je to spíš komedie, z níž nám trnou všechny zuby, nejenom špičáky. Horor tu spočívá i v tom, že se trochu bojíme zasmát, abychom si nepřipadali necitliví. Zabití posvátného jelena režie Yorgos Lanthimos scénář Yorgos Lanthimos, Efthymis Filippou Herecké obsazení Colin Farrell, Nicole Kidman, Barry Keoghan, Alicia Silverstone, Sunny Suljic, Raffey Cassidy, Bill Camp… Délka 109 min. V kinech: od 2. listopadu / Hodnocení: POZITIVNÍ Pro přehrání videa se připojte k internetu