kino / drama Text Vojtěch rynda | FOTO Aerofilms Vojtěch Rynda český filmový publicista 3 628 800 vteřin lásky, na kterou se nezapomíná Filmová recenze Vojty Ryndy Naivnímu Alexovi je šestnáct, protřelému Davidovi o něco víc. V ospalém letovisku na pobřeží Normandie bývá nuda, ale pohromadě ty dva čekají nezapomenutelné prázdniny. Dokud z nečekaného směru nezaútočí krutý osud… Léto 85 francouzského filmaře Françoise Ozona je tragikomickým ohňostrojem emocí, kterými si v takové koncentraci musí jednou za život projít každý. J ednoduché výchozí situace umožňující plasticky rozvést charaktery postav. Zručně vystavěná atmosféra – ať už hutně těžká, letně odlehčená nebo třeba rozverně jedovatá. A hlavně mistrovské vedení herců a hereček. Scenárista a režisér François Ozon seká filmy zdánlivě lehkou rukou tempem zhruba jeden ročně, ale ten pocit samozřejmosti je zavádějící: stojí za ním léta dřiny a samozřejmě obrovský talent. Ozon zvládá psychologická dramata (film o umírání na rakovinu Čas, který zbývá, kronika jednoho vztahu 5x2), mysteriózní hitchcockovské thrillery (Bazén, Dvojitý milenec), rozverné komedie (Profesionální manželka), opulentní melodramata (Angel) i žánrové hybridy (muzikálová krimikomedie 8 žen). Pracuje při tom s nejlepšími herci mnoha generací (Ludivine Sagnier, Emmanuelle Béart, Catherine Deneuve, Isabelle Huppert, Gérard Depardieu...), ze kterých většinou dokáže vytáhnout jedny z nejlepších výkonů jejich kariér. Léto 85 je pro Ozona návratem ke kořenům – do doby ještě před tím, než se z něj stal enfant terrible francouzské kinematografie a později její žijící klasik. Kniha Dance on My Grave (Zatancuj mi na hrobě) britského autora Aidana Chamberse režiséra Ozona okouzlila v polovině 80. let. Budoucí filmař si tehdy slíbil, že podle ní natočí svůj celovečerní debut. K adaptaci se sice dostal až nyní po padesátce, ale mladistvou vášeň pro předlohu během těch let rozhodně neztratil. Jak to začalo Dospívající Alex se v létě 1985 nudí v normandském maloměstě, kam se s rodiči nedávno přestěhoval. Je posedlý smrtí ještě více než běžný adolescent – například detailně studuje staroegyptské pohřební praktiky. Rád by se také stal spisovatelem – a myslí to vážněji než kluci, kteří skončili u pár zamilovaných básniček. Při projížďce na plachetnici usne za kormidlem a zaskočí ho bouřka. Možná by se utopil (byla by to dostatečně romantická smrt?), kdyby ho nezachránil David – mladík o pár let starší a rozhodně zkušenější, tedy nejen v plachtění. David Alexe nekompromisně svede. Následuje šest týdnů nádherně sladké letní romance, ale všechno má svůj konec. A ten je někdy definitivnější, než se zprvu zdálo. Ozon vypráví zpětně, prostřednictvím vzpomínek, které rozjitřený Alex sepisuje na psacím stroji. Jednak aby je uchoval sám pro sebe, ale také pro potřeby soudu. Děj totiž průběžně skáče mezi líčením vývoje vztahu a mezi policejním vyšetřováním. Ozon na jednu stranu některé klíčové věci naplno předznamenává („On je ta mrtvola,“ popíše divákovi Alex Davida ve vyprávění mimo obraz relativně brzy v příběhu), ale další informace a detaily odhaluje jen pomalu a postupně. Skoky v čase pomáhají vytvářet napětí. Jindy těžkopádný – protože doslovný – postup vyprávění mimo obraz tu skvěle funguje, protože odráží Alexovu exaltovanost a spisovatelskou sebestylizaci. Mladík všechno prožívá – a popisuje – nesmírně intenzivně, jak se na šestnáctiletého sluší a patří, a například počítá hodiny od Davidovy smrti i vteřiny, které s milovaným přítelem strávil. Jaký je svět v šestnácti Režisérova charakteristická vypravěčská rafinovanost slouží i k dramatickým změnám nálad. Atmosféra se díky skokům v čase mění ze zamilovaně opojné po zhrzeně zdevastovanou a z letně bezstarostné v podzimně pochmurnou. Ozon také skvěle evokuje pocit 80. let prostřednictvím módy, účesů nebo soundtracku (zaznějí The Cure, Bananarama či Rod Stewart). V evokaci nálad se filmař rozhodně nebojí přitlačit na pilu, ale nikdy nepřekročí hranici kýče – dokonce ani když vylíčí seznámení milenců stylem „přijíždí princ na bílé lodi“. Kýčem se nestávají ani výjevy západů slunce na pláži, společných plaveb či romantických projížděk na motorce. Všechno je vnímané očima šestnáctiletého mladíka – a v šestnácti kýč prostě ještě neexistuje. Léto 85 se svými zvraty nálad připomíná jízdu na horské dráze. I na ni ostatně dojde, stejně jako na střelnice, autíčka a další atrakce v jednom z nejintenzivnějších výjevů, který se odehrává v lunaparku. Jindy je Ozon překvapivě střídmý, třeba když si připraví půdu pro vášnivou sexuální scénu, ale pak ji okatě nechá proběhnout za zavřenými dveřmi. A v neposlední řadě jsou ve filmu i momenty až bláznivě komediální: Alex se například vypraví do márnice v převleku za dívku, což se nakonec ukáže být jako opravdu špatný nápad. Homosexualita v kontextu rodiny Samostatnou kapitolou jsou scény s Davidovou maminkou (režisérova oblíbenkyně Valeria Bruni Tedeschi). I ta se podobně jako film emocionálně potácí ode zdi ke zdi: je zdrcená ze smrti manžela, nadšená ze synova nového „kamaráda“, kterého si v kouzelné mateřsko-erotické scéně sama svlékne a říká mu Králíčku, později je nepříčetná bolestí z další tragédie... Alexovi rodiče z dělnické třídy zase film pevně ukotvují v určitém sociálním prostředí včetně homofobie s ním spojené. Léto 85 výchozí situací připomíná tři roky starý artový hit Dej mi své jméno; je ale méně unylé a naopak divočejší, vtipnější, suverénnější... Předloha Ozonova filmu je také daleko starší než román, podle nějž vzniklo Dej mi své jméno; vyšla už v roce 1982 a stala se jednou z prvních knih pro dospívající čtenáře vydaných velkým vydavatelstvím, která přistupovala k tématu homosexuality bez předsudků a hodnotících stanovisek. Titul knihy Zatancuj mi na hrobě odkazuje k přísaze, kterou si oba hrdinové dají. Samotný tanec pak ve své skvěle zachycené tragikomické adolescentní přehnanosti patří k vrcholným scénám celé Ozonovy filmografie. Léto 85 je nyní k vidění na portálu Aerovod.cz v rámci jednorázového zhlédnutí nebo měsíčního či ročního předplatného. Pro přehrání videa se připojte k internetu Léto 85 REŽIE François Ozon SCÉNÁŘ François Ozon HERECKÉ OBSAZENÍ Félix Lefebvre, Benjamin Voisin, Philippine Velge, Valeria Bruni Tedeschi, Melvil Poupaud, Isabelle Nanty… DÉLKA 100 min. V kinech: od 1. října / Hodnocení: Pozitivní