Recenze kino Hologram pro krále recenze ještě většího kritika Kamila Fily Text Kamil Fila | FOTo Film Europe Ukažte mi na jiného herce, který v Hollywoodu tak dokonale zastupuje typ „obyčejného chlapíka z lidu“, než na šedesátiletého Toma Hankse. Moc ty ruce nezvedejte, opravdu nikdo jiný nemá takový superhvězdný status, všichni ostatní obyčejní mužové z lidu hrají vedlejší role, díky nimž může vyniknout neobyčejnost hlavních hrdinů. Sám Hanks dokonce tak jednou posloužil v Chyť mě, když to dokážeš coby nudný polda, aby mohl zazářit Leonardo DiCaprio jako neodolatelný podvodník. Po Jamesi Stewartovi (jenž byl hvězdou zhruba od 30. do 60. let) je ale Hanks posledním mohykánem mezi středostavovskými hrdiny všedního dne. A no, to poslední sousloví zní dost paradoxně, ale nic s tím nenaděláme. Zájem Hollywoodu na tom, aby do kina chodilo i starší publikum, prostě není tak velký. A stejně jako se říká, že „všechny dobré role pro ženy středního a vyššího věku dostává Meryl Streep“, tak stejně všechny role pro muže vyššího a středního věku, jejichž obličej nemá na plakátech odrazující účinek, dostává Tom Hanks. Možná část lidí nemá moc ráda jeho lehce zkřivený spodní ret prozrazující něco o nekonečném vnitřním utrpení či uplakánkovství, ale ten štěňátkovský výraz prostě s převahou masově účinkuje. Hologram pro krále je film, kde si zkřivených rtů a štěňátkovských výrazů užijeme opravdu hodně – Hanks tu hraje amerického obchodníka Alana Claye, který je vyslán do Saúdské Arábie, aby pro svou firmu dohodl s místním králem kontrakt ohledně zajištění holografických dálkových konferencí. Alan se prý kdysi dávno s králem setkal a měl by na něj mít jisté páky, jak jej zpracovat. Jeho návštěva ale připomíná spíš příjezd na jinou planetu, kde se musí učit jazyk mimozemšťanů. Většina času, kterou zde tráví, je naplněna čekáním na audienci, což jej nutně vede k sebezpytování – co jsem v životě udělal špatně a jak to, že jsem se octnul až tady. A jednapadesátiletý režisér Tom Tykwer, jehož bude mít moje generace navždy spojena s hyperaktivním kultovním techno snímkem Lola běží o život, se postará o to, aby Alanovy vzpomínky i vylíčení současného stavu nečinnosti vypadaly až hypnoticky skvěle. Tykwer je vrcholně zručný řemeslník, který má vždy o trochu větší ambice než odvykládat určitý příběh. Klíčové pro něj bývá navození atmosféry a potom provedení několika krůčků, jež by měly vést k určitému duchovnímu přesahu. Najdeme to v jeho Zimních spáčích, Princezně a bojovníkovi, Nebi a z poslední doby až ve vyloženě new age pojatém Atlasu mraků. Na debatu pak zůstává, zda tyto snahy o něco „většího a vznešenějšího“ nevedou k různým formám „kýče pro lepší lidi“; Hologram pro krále se tomuto prokletí rozhodně nevyhýbá. Tykwer patří k autorům, kteří si zakládají na tvorbě mezinárodních koprodukcí (Parfém: Příběh vraha, International) a potlačují jakoukoli vyhraněnou kulturní identitu směrem ke globálně sdílným příběhům. Jeho filmy to v sobě mají naprogramované předem na základě produkčních podmínek (kdy různé výrobní partnerské strany chtějí mít ve výsledném díle to své) a zároveň si i cíleně vybírá projekty, které vypovídají něco o kosmopolitní propojenosti všech obyvatel planety. Hologram pro krále může působit jako příručka o sbližování odlišných kultur – Alan se postupně dává dohromady s emancipovanou rozvádějící se doktorkou Zahrou, s níž se seznámí kvůli svým zdravotním komplikacím. Je přitom zjevné, že fyzické projevy nemoci jsou až následkem jeho psychického stresu a léčba musí proběhnout nejen na těle, ale i na duši. Je to trochu banální a zároveň se v tom naplňují ideální požadavky melodramatického žánru. K tomu, aby melodrama bylo dobrým melodramatem, musí v něm být hodně překážek bránících naplnění citu, něco oddalujícího a zpomalujícího, k čemuž jsou rozdíly mezi angloamerickou a arabskou kulturou dostatečně velké, aby i v moderní době mohly být takové námluvy obestřeny závojem něčeho zakázaného a nepřekonatelného. Hologram pro krále je jakoby složený ze dvou filmů. Ten první, který trvá do poloviny stopáže, vypovídá hlavně o situaci současného globálního kapitalismu – o tom, jak Američané kvůli obchodu poklonkují před Saúdy, o tom, jak Saúdská Arábie je zcela umělý svět vznikající nikoli na zelené louce, ale bílé poušti, jak je tato civilizační slupka na povrchu přírody hrozně tenoučká a křehká, jak jsou zde lidé sevřeni najednou v náručí zastaralých kulturních a náboženských tradic a zároveň vytrženi moderními technologiemi z přirozeného prostředí. Tento film asi víc odpovídá stejnojmenné románové předloze spisovatele Davea Eggerse, který je považován za jednoho z nejbystřejších komentátorů globalizovaného světa, už od dob své sebeironické prvotiny Srdceryvné dílo ohromujícího génia. Recenzenty knižního Hologramu pro krále napadalo často srovnání s Beckettovým Čekáním na Godota, nebo Kafkovým Zámkem či Millerovou Smrtí obchodního cestujícího. Viděli v něm hlavně příběh o „rozčarování z vývoje globální ekonomiky“ a „sondu do života padesátníka, který dopomohl vzniku globálního trhu a nyní s ním není schopný držet krok“. Následuje ale i druhý film, který se snaží ony nepřekonatelné rozpory nějak zacelit a učinit je snesitelnějšími, což vede k tomu, že z kritického románu se stává turistický prospekt, návod k tomu, jak si vyřešit soukromé a pracovní problémy tím, že se oddáme neznámému jako příjemné výzvě a potlačíme v sobě původní předsudky, ale možná i nároky. Film se stává podobně líným, ospalým a spokojeným jako hlavní hrdina. Jedná se o přerod z díla typu Ztraceno v překladu do díla typu Lov lososů v Jemenu. Zatímco prvně zmíněný snímek nám líčí západní hrdiny na pozadí odcizeného nesrozumitelného prostředí, v němž si naplno uvědomí svou životní prázdnotu, jež je provází i doma, druhý používá exotické prostředí jako zdroj zábavy a atrakci. Je přitom jasné, že v Saúdské Arábii by Hologram pro krále v žádném případě neprošel. Je to „feel good movie“ pro nás, kteří si chceme potvrdit, že bychom se rádi domluvili s těmi „jinými, divnými, cizími lidmi“, pokud oni budou ochotni chovat se co nejvíc jako my. Hologram pro krále REŽIE Tom Tykwer SCÉNÁŘ Tom Tykwer HERECKÉ OBSAZENÍ Tom Hanks, Sarita Choudhury, Sidse Babett Knudsen, Tracey Fairaway, Tom Skerritt, Megan Maczko, Ben Whishaw, Michael Baral, Khalid Laith V kinech: od 17. listopadu | Hodnocení: neutrální Youtube Pro přehrání videa se připojte k internetu Kamil Fila český filmový recenzent a kritik www.jestevetsikritik.cz