seriál televize Kamera ve stínu pyramid Tajemný svět faraónů nepřestává fascinovat a v Hollywoodu to dobře vědí. „I wanna wake up in a city, that doesn't sleep“, zpívá v jedné ze svých nejslavnějších písní Frank Sinatra. Chce se probudit ve městě, které nikdy nespí, chce se probudit ve městě Woody Allena. Text: Petr Novotný | FOTO: Film+ N ěco na tom starém Egyptě je. Vždyť jeho kouzlu propadli už Římané, a to ne zdaleka jen v případě Julia Caesara a Marca Antonia, které uhranula charismatická Kleopatra. V době, kdy ze slávy faraonů zbyla jen vzpomínka a ptolemaiovská říše se stala pouhou provincií Impéria, šířil se římským světem kult bohyně Isis a móda všeho egyptského. Už v antickém Římě měl starý Egypt příchuť pradávna a tajemna. Středověcí muslimští učenci se postarali o uchování alespoň něčeho z odkazu zašlé civilizace, na což mohli v osmnáctém století navázat evropští cestovatelé a dobrodruzi, z nichž asi nejznámější se jmenoval Napoleon Bonaparte. Na své tažení do tehdy britské državy vzal na sto padesát vědců, kteří západu poprvé představili ucelenější pohled na zemi ve stínu pyramid a její neobyčejnou historii. Spustili tím hotovou egyptománii, během níž dostatečně majetné vrstvy sbíraly cokoliv, co se egyptsky jen tvářilo. Most přes věčnost Zejména v anglosaském světě přelomu devatenáctého a dvacátého století byla estetika starověké říše velmi populární, a tak se Egypt stával častým námětem prvních filmů. Ostatně těžko najít dramatičtější příběhy než biblický exodus z Egypta, vděčnější postavy něž svůdnou Kleopatru či ambiciózního kněze a talentovaného architekta Imphotepa, nebo atraktivnější kulisy jakými je stát založený na ničím neomezené autoritě boha-panovníka, otroctví a obsesi posmrtným životem. To vše lze navíc lehce přenést do moderní doby například v podobě mumie probuzené neopatrnými archeology. První film o Kleopatře a Marku Antoniovi byl natočen už v roce 1908 a v první polovině minulého století zpracován ještě nesčetněkrát. Nejspíš proto, že příběh ženy, která si byla vědoma svého vlivu na muže a dovolila si svobodně vybírat svoje partnery, v časech upjaté morálky provokoval, a tím byl divácky atraktivní. Ze všech adaptací starověké legendy je samozřejmě nejznámější ta s Elizabeth Taylor, Richardem Burtonem a Rexem Harrisonem v hlavních rolích natočená v roce 1963. Egypt jaký chceš Kleopatru a biblické příběhy dnes do velké míry vystřídaly akční filmy a seriály, které nečerpají z klasických legend a staroegyptské motivy staví do zcela nových souvislostí. Začalo to v polovině devadesátých let Hvězdnou bránou, která odhalila, že dávní bohové Anubis, Osiris či Ra jsou vlastně mocní mimozemšťané a dodnes se prohánějí vesmírem – v lodích ve tvaru pyramidy, jak jinak. Vlnu zájmu o starověký Egypt vyvolala Mumie z roku 1999 a její pokračování o dva roky později, a svezla se na ní například trilogie o králi Škorpionovi. To třídílný seriál Tut se věrně drží historických reálií, byť je jeho děj smyšlený – ostatně o životě Tutanchámona, který vládl zemi na Nilu před třemi a půl tisíci lety, toho stejně moc nevíme. Ben Kingsley v něm hraje rádce mladičkého krále, který se učí chodit ve světě intrik, politických vražd a válečných konfliktů, ale seznámit se musí i s láskou. Muž s vážností ve tváři Sir Ben Kingsley, vlastním jménem Krishna Bhanji, oslaví na Silvestra dvaasedmdesáté narozeniny. Může se při té příležitosti ohlédnout za čtyři desetiletí trvající hereckou kariéru, během které získal jednu Grammy, cenu BAFTA, dva Zlaté Glóby i sošku Oscara. Posledně jmenované ocenění si vysloužil za hlavní roli v dramatu Gándhí z roku 1982, účinkoval ale také ve filmech jako Schindlerův seznam (1993), Sexy bestie (2000), Nabít a zabít (2006), Princ z Persie: Písky času (2010) nebo Iron Man 3 (2013). Youtube Pro přehrání videa se připojte k internetu Film+ | 24. až 26. prosince TV program Film+ najdete například v těchto balíčcích Kompletní programová nabídka Skylink Hodnocení FDb ––– % Redakce Tut Režie David von Ancken scénář Peter Paige, Michael Vickerman Herecké obsazení Ben Kingsley, Avan Jogia, Nonso Anozie, Sibylla Deen, Alexander Siddig Délka 3× 90 min.