kino / drama Text Vojtěch rynda | FOTO Bontonfilm Vojtěch Rynda český filmový publicista Amnestie je videoklipem o drsnější straně „sametové“ revoluce Filmová recenze Vojty Ryndy V listopadu revoluce, v lednu amnestie a v březnu masivní vzpoura ve věznici v Leopoldově. Film Amnestie se za událostmi v Československu na přelomu let 1989 a 1990 ohlíží z nečekaného úhlu, díky kterému může těkat mezi několika žánry: je politickým thrillerem o střídání režimů, dramatem o lámání charakterů i akční podívanou s hollywoodskými parametry. O d listopadového převratu a rozpadu východního bloku uběhlo třicet let. Za tu dobu stihla vyrůst generace tvůrců, která tehdejší dobu zažila v útlém věku, nebo dokonce ještě vůbec. K tomuto kulatému výročí tak mohla vzniknout řada filmových a televizních děl, které se na dané historické změny dívají novou a svěží optikou. Vedle temného šestidílného dramatu HBO Bez vědomí, které nahlíží přelom epoch skrze činnost tajných služeb, nebo půvabného animovaného snímku Fany a pes, který vypráví o pádu berlínské zdi způsobem srozumitelným dětem, se objevil i film Amnestie, sympaticky dravý a nezatížený dobovým pohledem. Slovy režiséra Jonáše Karáska je Amnestie fikce. Děje se ale na pozadí konkrétních a známých událostí a vyskytují se v ní osoby skutečné (opakovaně zazní jméno Václava Havla), postavy s jasnými předobrazy (lze jasně určit, kdo byl v kterém měsíci oněch let federálním ministrem vnitra) nebo figury inspirované vícero možnými lidmi (populární bratislavský herec, jenž se včas veřejně přidá k odporu proti režimu). Taková vyprávěcí struktura umožňuje pohodlně lavírovat mezi reálnými událostmi a smyšleným dějem, aniž by výsledek ztrácel na věrohodnosti. Co je vrchol? Reálné historické události fungují jako pilíře, mezi nimiž jsou nataženy šňůry osudů hlavních postav. Scénář Maroše Hečka, Beaty Grünmannové a Marka Janičíka vznikl podle knihy Radovana Dunaja Amnestia, ktorá rozpútala peklo. Děj je gradován poněkud nestandardně: zatímco „běžné“ drama o dotyčných politických změnách by kulminovalo třeba zvolením Václava Havla prezidentem nebo prvními svobodnými volbami, Karáskův film dává už názvem najevo, že půjde jinudy. Titulní amnestie z ledna 1990 ale dramatickým vrcholem není; ten představuje až revolta vězňů v Leopoldově o dva měsíce později, která se stala největší vězeňskou vzpourou v někdejším Československu. Ve tři sta let staré ponuré pevnosti Leopoldov film i začíná, a to zostra krvavou rvačkou. Obrazové ladění do tmavozelena, dynamická kamera a videoklipový střih hned navozují dravý styl. Přestože jsou vězni obsazeni výraznými typy (casting se povedl na výbornou), je zpočátku těžké se mezi kriminálnickými tvářemi vyznat. A brzy je sledování filmu ještě náročnější: děj opouští zdi věznice a na scénu přichází distingovaná dáma v podání Ani Geislerové, přehnaně sebevědomá maskérka z televize, jakýsi samolibý herec, výhružný estébák… Trochu složitější vyprávění Trvá dobrou třetinu více než dvouhodinového filmu, než se divákovi podaří v postavách zorientovat, což je dané i tím, že Karásek v rychlém způsobu vyprávění nepolevuje a nedělá pauzy na usebrání. Postupně se nitky spojí a vyjde najevo, že Amnestie dobu líčí skrze tři partnerské páry. Maskérka Karin Lupková se odcizuje svému muži Drahomírovi, který v Leopoldově sedí za to, že vykradl byt komunistickému prominentovi. Disidentka Kelemenová nechává Karin spát se svým mužem, charismatickým hercem, a maskérka za to v rámci protislužby nosí do Leopoldova vzkazy politickému vězni JUDr. Čiernemu. Na toho na svobodě čeká jeho manželka Marta. Karin zároveň donáší na StB, Kelemenová má na ukrytém Lupkově lupu vlastní zájem, o bídné podmínky v Leopoldově se zajímají západní média a situace neudržitelně houstne. Listopad 1989 je jen jiskrou u zápalné šňůry, která se vine ještě několik měsíců. Ještě než propletený celek postav a dějů secvakne dohromady, je požitkem sledovat, jak Karásek zatím zdánlivě nesouvisející scény inscenuje. Výjevy z věznice jsou syrové až brutální, aniž by působily jako karikatura. Pikle v disidentském prostředí v sobě nemají intelektuální zatuchlost nebo nekritickou ušlechtilost, k níž by možná sklouzával starší tvůrce. A výstupy jeden na jednoho, ve kterých hnací postavy příběhu kousek po kousku prosazují svou promyšlenou vizi skrze manipulování „pěšáky“, jsou pečlivě vystavěnými strhujícími minibitvami. A pak velké akční peklo Hlavní hnací postavou je tu právě Miriam Kelemenová – navenek politováníhodná osoba stižená osudem v podobě záletnického manžela, který ji ještě navíc zmrzačil při autonehodě. Kulhavá stárnoucí žena ale brilantně klame tělem: ve skutečnosti je chladnokrevně uvažující šelmou, jež zdatně využívá slabosti své i jiných a má tahy na šachovnici dějin připravené nadlouho dopředu. Pro Aňu Geislerovou jde o další z řady femmes fatales ztvárněných se stejnou bravurou, ale vždycky trochu jinak. Zbytek obsazení tvoří (snad s výjimkou solidního Marka Vašuta v roli doktora Čierneho) méně známé, ale výrazné tváře. Vyvstává mezi nimi hlavně Natália Germani coby Karin – naivní stvoření na chvíli přesvědčené o vlastní důležitosti. Pestré osazenstvo věznice (Juraj Bača a další) dostává příležitost průběžně, ale jeho hlavní chvíle nastane po oznámení amnestie, která se však „těžkých“ kriminálníků netýká. Deziluze z falešných nadějí se slije s frustrací ze špatných životních podmínek a oheň je (doslova) na střeše věznice. Scény vzpoury, kterou potlačovaly i jednotky rychlého nasazení a armáda s obrněnými transportéry, snesou srovnání s vysokorozpočtovými akčními filmy z Hollywoodu a svou dynamikou pumpují adrenalin do žil na maximum. Nehledě na to, jak vzpoura dopadla a nakolik byla oprávněná, Amnestie podobně jako zmíněné Bez vědomí končí na poněkud deziluzivní notu. Ale i to je součást její síly. Starším divákům Amnestie může nahlodat zažitý vlastní obraz o revoluci, mladším dnes už historické události podá atraktivní formou – a Jonáši Karáskovi, jehož silné vizuální cítění ho zatím vedlo hlavně prostředím reklam a videoklipů, by měla zaslouženě otevřít cestu k dalším vysokorozpočtovým projektům, ať už u nás, nebo na někdejším „Západě“. Pro přehrání videa se připojte k internetu Amnestie režie Jonáš Karásek scénář Maroš Hečko, Marek Janičík, Beata Grünmannová Herecké obsazení Aňa Geislerová, Marek Vašut, Natalia Germani, Juraj Bača, Jana Oľhová, Marek Majeský, Ján Jackuliak, Ivan Sochor… Délka 130 min. V kinech: od 14. listopadu / Hodnocení: Pozitivní