kino / Tragikomedie Text Vojtěch rynda | FOTO CinemArt Vojtěch Rynda český filmový publicista Jsem vlastník, a kdo je víc! Filmová recenze Vojty Ryndy Tragikomedie Vlastníci, která se odehrává na schůzi majitelů bytů v jednom domě, se trefila do domácího diváckého vkusu. Člověk ani nemusí být členem bytového družstva, aby lidské typy, které se tu hašteří o každou žárovku na chodbě, důvěrně znal. Hvězdně obsazený debut Jiřího Havelky se od bujarého veselí dostává až k zamyšlení nad národní povahou či nesnázemi demokracie. N a Vlastníky přišlo během prvních dvou týdnů promítání v Česku téměř sto tisíc lidí, což je na tuzemský film, který není romantickou komedií ani pohádkou, vynikající číslo. Povedené reklamní vizuály s domovními zvonky, u nichž jsou místo jmen obyvatel napsaná jména herců, návštěvnosti jistě napomohly: vidět na plátně pohromadě multigenerační obsazení, sahající od Terezy Ramby (dříve Voříškové) přes Davida Novotného a Kláru Melíškovou až po Dagmar Havlovou či Jiřího Lábuse, se hned tak nepodaří. Ale ve velkém tu určitě zafungovala i „šuškanda“, kdy nadšení diváci film doporučovali svému okolí. Na první pohled přitom Vlastníci k filmovým divákům úplně vstřícní nejsou. Nijak se totiž netají svými divadelními kořeny: jsou verzí hry Společenstvo vlastníků, kterou Jiří Havelka napsal a zrežíroval v rámci nonkonformního autorského divadelního uskupení Vosto5, do jehož jádra patří. I filmoví Vlastníci tak důsledně ctí takzvanou trojí jednotu místa, času a děje a odehrávají se téměř v reálném čase v jediné místnosti kdesi ve vnitrobloku velkoměstské zástavby. Typická domovní schůze V nehostinné improvizované „zasedačce“ se schází pestré osazenstvo lidí, kteří by spolu jinak sotva prohodili víc než jen pozdrav – kdyby je nepojilo vlastnictví bytů v témže domě. Úřední označení „společenství vlastníků jednotek“ může znít vznešeně, ale skutečnost se drží velmi při zemi: schůze členů SVJ je ohňostrojem pinožení, přetahování, urážení, zdržování a dalších nízkých činností, které zabraňují nalezení společné řeči zúčastněných. Schůzi vede paní Zahrádková (Tereza Ramba) – chudák ženská na mateřské, které její ňoumovitý manžel (Vojtěch Kotek) nakukal, že se doma s dětmi bude nudit a že se starostí o společenství zabaví. Zahrádkovi dorazí pozdě, protože se jim jako vždy opozdilo hlídání dětí, takže schytají první várku kyselých tváří a uštěpačných komentářů hned při příchodu. Rázný průběh schůze hned v jejím počátku zarazí paní Roubíčková (Klára Melíšková), upjatá pedantka, která úzkostlivě hlídá dodržování každého bodu stanov, ale ochota držet se věci už jí jaksi chybí. Malí lidé, malé problémy A pak už se způsoby sabotování jakékoliv shody valí jeden po druhém spolu s nástupem dalších postav. Prosťáček Švec (David Novotný) si přede všemi bezelstně podepisuje plnou moc od své matky, sežere a vypije, co před něj kdo postaví, a všechno nejapně komentuje. Paní Horvátová (Dagmar Havlová) má komentáře o poznání jedovatější a všetečnější a nezřídka sklouzne i ke xenofobním útokům. Bohorovná paní Procházková (Pavla Tomicová) má všechny a všechno na háku, nehodlá nic měnit na tom, že svůj přízemní byt pronajímá studentům z Afriky ve velkém a nějaký výtah je jí ukradený. Pasivnější jedinci, a i takoví jsou na schůzi přítomni, radši pospávají, vyděšeně mlčí nebo se jen chabě brání bezpráví (pan Nitranský v podání Andreje Poláka). Vrcholnou „žábou na prameni“ pak je starý pan Kubát (Jiří Lábus), který metodou „jen přes mou mrtvolu“ blokuje možná nejdůležitější bod jednání – opravu společné střechy. Právě přes tohoto nerudného důchodce a starousedlíka do dění začnou pronikat ozvěny minulosti – láskyplné vzpomínání na socialistické pořádky a estébácko-domovnická mentalita Kubáta i některých dalších zúčastněných. Předlistopadové praktiky zvláštním způsobem zarezonují s naopak novodobým, dravým až „chmatáckým“ podnikatelským duchem, který ztělesňuje dvojice bratrů Čermákových (Stanislav Majer a Kryštof Hádek). A toto zdánlivě protikladné spojení postupně vynese velezábavnou, nicméně pořád „jen“ frašku do vyšších pater – k reflexi mechanismů, jakými ostatním i sami sobě škodíme, jak doslova pod jednou střechou nedokážeme kvůli osobním jednotlivostem spojit síly pro společnou věc, jak se i ta sebelépe myšlená pravidla můžou zvrtnout v klec, ze které není úniku. Prostě brilantní debut Ač je Jiří Havelka úspěšný i coby herec (Pražské orgie, Mars, Zoufalci…), rozumně netříštil síly a do Vlastníků sám sebe neobsadil. Dalším zralým rozhodnutím bylo nespoléhat na improvizační povahu svého domovského souboru Vosto5 a jít před kamerami cestou důsledného nacvičení všech dialogů. Přestože jsou Vlastníci jeho scenáristickým i režijním debutem na stříbrném plátně, působí naprosto suverénně a přes svůj divadelní půdorys filmově. Skvostně napsané dialogy plné přirozeně působících „hlášek“ Havelka vrhá do publika s citem pro přesné načasování. Kamera Martina Žiarana a nůžky střihače Otakara Šenovského dávají zapomenout na to, že sledujeme sled mluvících hlav kolem jednoho stolu. Dynamiku podporují i prostřihy do bytů vlastníků i do společných prostor, výmluvně dokumentující havarijní stav domu. A hromadného hobla si zaslouží bez výjimky skvělí herci; až přijde čas nominací na České lvy, nabízelo by se sáhnout k výjimečnému kroku a navrhnout je na ocenění kolektivně. Vlastníci jsou bezpochyby jednou z nejlepších komedií natočených u nás po roce 1989. Žánrovou škatulku ale dalece přerůstají: právě tím, že polistopadovou společnost podrobují zdánlivě odlehčené, ale přitom až bolestně trefné reflexi. Každý v nich najdeme osoby, které známe, aniž bychom se obtěžovali ukázat prstem i na sebe sama. Jednou se Vlastníci stanou dokonalou „konzervou“ určitého ducha doby, podobně jako Dědictví Věry Chytilové zachytilo porevoluční buranský hurákapitalismus nebo Zoufalci Jitky Rudolfové bezradnost jedné generace. Pro přehrání videa se připojte k internetu Vlastníci režie Jiří Havelka scénář Jiří Havelka Herecké obsazení Tereza Ramba, Vojtěch Kotek, Dagmar Havlová, Jiří Lábus, Pavla Tomicová, Ondřej Malý, Klára Melíšková, Kryštof Hádek… Délka 97 min. V kinech: od 21. listopadu / Hodnocení: Pozitivní